|
Slovníček pojmů z oblasti výchovného poradenstvíH
- habitus - souhrn zjevných vastností považovaných za návyk, celkový vzhled a složení těla /používá se též v typologii/
- hemi - jako předpona značí polovinu - půl (hemisféra = polokoule)
- hereditální - dědičný
- HK - horní končetina
- hospitalizace - umístění nemocného v nemocnici nebo léčebném ústavu.
- hyperprotektivní - (typ výchovy) - nadměrně ochraňující
- haló - efekt - tendence být při utváření dojmu nebo úsudku o nějaké určité charakteristice jedince ovlivněný všeobecným dojmem, kterým na nás jedince zapůsobil.
- hostilní - (postoj, chování) - nepřátelský
- hotentotismus - těžká firm patlavosti, při které se nahrazují souhlásky většinou hláskou "T" , samohlásky bývají nejasné.
- hyper - v cizích slovech značí nižší stupeň, podřadnost, pod (hypokinéza - snížená schopnost pohybu)
- hyperfunkce - nadměrná činnost některého orgánu
- hypersenzitivní - nadměrně citlivý, přecitlivělý
- hypobulie - oslabená vůle
- hypofunkce - snížená činnost určitého orgánu
- hypomnezie - vývojově podmíněné, trvylé snížení paměťových schopností buď cenkově nebo částečně (zejména v paměti pro logické obsahy) najčastěji jako součást oligofrenie nebo těžké výukové a výchovné zanedbanosti. Pro defekty získané se používá častěji termínu deteriorace.
- hypoxie - relativní nedosatek kyslíků ohrožující funkce tkání
CH
- chiticismus - vada výslovnosti hlásky -ch-
- chronický - vleklý, trvalý
I
- I - ikterus (žluté zabarvení pokožky)
- identifikace - ztotožnění se s někým jiným, s jeho představmi, zájmy apod. (např. čtenář s postavou knihy)
- impuls - popud, ponět, náhlý nepotačitelný projev jednání, často nepřiměřený situaci
- impulsivita - /-vní/- neodůvodněný z vnitříního nátlaku vznikající, náhlá, neuvážený
- ianktivita - nečinnost, klid, nepřesná reakce na normální podráždění (snížení reaktivity)
- indiference - lhostejnost, netečnost, nevšímavost, vlažnost
- indikace - léčebný příkaz /určení, užití/ určitého souboru opatření k léčebnému postupu nebo zákroku
- infantilní - dětský, dětinský, vývojově nezralí
- inferiorita - podřadost, méněcennost, zaostalost
- ihibice - útlum, potlačování
- inkontinence - neschopnost něco udržet, potlačit, ovládnout
- instabilita - motorická i /projevy pohybového neklidu, snížené pohybové zručnosti, nesoustředěnosti/
- osobnosti /nižší trvalost zaměřenosti osobnosti/
- insuficience - nedostatečnost, selhání činnosti
- intaktní - nedotknutý, neporušený
- integrita psych. procesů - jednota a soulad psych. funkcí, zajišťuje přiměřenou adaptaci
- inteligence - celková kapacita individua, jednat cílevědomě, myslet racionálně a jednat účelně ve svém prostředí
- inteligence - stupnice: značně nadprůměrný > nadprůměrný > mírně nadprůměrný > průměrný > lehká mentální retardace > střední mentální retardace > těžká mentální retardace > hluboká mentální retardace
- interakce - vzájemné působení dvou nebo více činitelů /sociální interakce/
- interdentální -mezizubní, mezizubně tvořená hláska
- introverse - /-rsus/ - dovnitř obrácený, uzavřený, zatajování, skrývání určitých duševních stavů a rozpoložení. Většinou obecný rys, vlastnost osobnosti, jedna ze základních forem osobnosti
- introvert - povahový typ s převahou vnitřního života
- ireparabilní - nenapravitelný
J
- jotacismus - vadná výslovnost hlásky -j-
K
- kappacismus - vadná výslovnost hlásky -k-
- kognistivní - poznávací
- kompenzace - vyrovnávání pocitu méněcennosti nepřiměřenou touhou po vyniknutí v jiném směru. Jedná se o vyrovnávání nedostatku, poškození domělého případně faktického.
- komplex méněcennosti - /pocot méněcennosti/ trvalý zneklidňující pocit jedince, že v některých svých vlastnostech zaostává za jinými lidmi. Příčinou mohou být některé tělesné vady, výraznější tělesné odlišnosti např. ve vzrůstu, váze nebo některé jiné domělé nebo i skutečné nedostatky.
- kumunikace - /ve skupině/ předávání informací, sdělení, zpráva, oznámení
- konfabulace - smyšlenka, výmysl, vyprávění smyšlenek může být jao projev chorobné poruchy paměti, chorobná obrazotvornost. K. může být: a/ patologická b/ vývojová
- konformita - rovnost, shoda, souhlas, přizpůsobení
- konformní - shodný, souhlasný, odpovídající. Je charakteristikou osobnosti či lidského jednání
- konstelace - /rodinná/ znamená sestavu výchovného prostředí v němž dítě vyrůstá a je vychováváno. Úplnná rodinná k je představována oběma rodiči a vce dětmi.
- konstituce - souhrn povahových a tělesných znaků jedince /vrozený základ povahy/
- kontraindikace - vyloučení některých léků nebo léčebných postupů při určitých chorobách nebo při určitém stavu nemocného. Ve výchově - vyloučení určitých výchovných metod, postupů, postojů při řešení výchovných problémů s určitým dítětem.
- korelace - vzájemný vztah, nutná vzájemná souvislost. Závislost změny jednoho prvku např. chování na změně jiného prvku.
- kumulace - hromadění, nahromadění
L
- L - levý, levá
- labilita - vratkost, kolísavost, nestálost /citová labilita/
- lambdacismus - vadná výslovnost hlásky -l-
- latence - skrytost, utajenost, průběh něčeho bez vnějších příznaků, skrytý průběh např. některých fyziologických dějů
- lateralita - nadřazenost párových orgánů i finkcí jedné strany těla. Znakem laterality je přednostní /nikoli výhradní/ užívání orgánů jedné strany. Přednostně užívaný orgán je orgán vedoucí /oko, ruka/.
- laterální - boční
- LDE - /lehká dětská encefalopatie/ - ekvivalentní ozančení LMD /lehká mozková dysfunkce/. Lehčí vývojové poškození mozkových funkcí - je příčinou především výchovných obtíží. Příznaky zejména ve škole: snížení pohybová obratnost v tělesné výchově, snížená úroveň písma a kreslení, pohybový neklid, nesoustředěnost, zvýšená živost.
- LMD - lehká mozková dysfunkce
- LH - levá hemisféra
- logofobie - strach před řečí, vyskytuje se např. jako jedna z příčin koktavosti
- logopedie - nauka o fyziologii a patologii dorozumívacího procesu, prevenci a ošetřování jeho poruch, vědní obor, jehož předmětem je výchova řeči
M
- maladaptace - sociální maladaptace - snížená schopnost začlenit se přěřeně do kolektivu. Mal - ve složeninách značí špatný, nesprávný.
- malformace - znetvoření, zdeformování, vrozené
- maturace - zrání, dospívání
- mentální retardace - /oligrofrenie/ slabimyslnost, duševní zaostalost. Týká se celé osobnosti se zvláštním postižením rozumových schopností. Na rozdíl o d demence se rozvíjí již od dětského věku. Příčinou poškození a onemocnění mozku, celkové onemocnění, dědičné vlivy, poškození plodu nebo poškození během porodu.
- mikce - močení
- mluvní negativismus - oněmění přecitlivělých dětí ze strachu
- mogilálie - forma dyslálie, při níž je hláska kterou dítě nedovede vyslovit, vynechávána
- mutismus - neschopnost mluvit. Jestliže dítě z nějakého důvodu nemluví, ač by mohlo hovořit, označuje se tato vada jako mutismus. Vzniká obačejně po duševním traumatu a rozlišuje se mutismus všeobecný, kdy dítě nemluví s nikým, a mutismus výběrový /elektivní/, kdy mluví jen s některými lidmi.
N
- neadekvátní - nepřiměřený, plně neodpovídající něčemu; adekvátnost - nepřiměřenost, shoda. Neadekvátní čin, jednání - čin nepřiměřený dané situaci.
- negativismus - syndrom chování projevující se odmítavým chováním na vnější podněty od jiných osob
- nekorektní psaní - časté u leváků - neodpovídá sklon tužky, papíru, postavvení ruky
- niveau - úroveň
- noxa - škodlivina
O
- OA - osobní anamnéza
- ontogenetický vývoj - je vývoj individuálního života jedince od početí do smrti
- onychfagie - okusování nehtů /často neurotický příznak/
- osobnost - je v psychologii pojen pro organizovaný celek duševního života vázaný na jedince
- OŠD - odklad školní docházky
- OVŘ - opožděný vývoj řeči
P
- pato - značí vztah k nemoci, nemocnosti
- palatolálie - vývojová vada řeči provázející vrozený rozštěp patra
- paměť - ja vlastností organismu, resp. jeho nervového systému, záležející v uchování poznatků
- pantomimika - složenina panto - vše, mimika .přirozený odraz duševního stavu. Souhrn výrazových pohybů obličeje.
- paralálie - forma dylálie, při níž je obtížná hláska nahrazena hláskou jinou, snazší
- pavor nocurnus - noční děs
- percepce - vnímání, chápání
- perinatální fáze - týkající se období do 10 dnů po porodu
- permisivní - přijímací, přívětiví, neodporující, povolný
- perseverace - setrvačnost, ulpívání, opakování tématu /v řeči, myšlení /
- persuace - /-sivní/ - přemnlouvání, přesvědčování, poučovíní
- píďalkování - pohyb kojence po bříšku s přitahováním rukou a zvedání zadečku
- pivotování - otáčivý pohyb kojence po bříšku
- PKS - porucha komunikačních schopností
- PLO - pravolevá orientace
- PH - pravá hemisféra
- PMV - psychomotorický vývoj
- postnatální fáze - období vývoje dítěte po narození
- pozice - /ve skupině/ - postavení jedince ve skupině z hlediska jeho uznání ostatními členy skupiny
- pozornost - /prosexie/ - je zaměřenost a soustředěnost psychické činnosti na určité profesionální uplatnění
- preference - upřednostňování
- prenatální fáze - období před narozením
- profesionální zájmy - okruh zájmů týkajících se zaměření na budoucí profesionální uplatnění
- projekce - v psychologii - promítání vnitřních stavů /často nevědomých/ tj. vlastní přání, motivy, emoce jiným osobám
- protahovaný - prodloužený, dlouhotrvající /např. porod/
- pseudo - jako předpona v cizích slovech značí klamný, nepravdivý, lživý, vymyšlený
- psychopatie - typ abnormální osobnosti, trvalá povahová změna hraničící nebo překračující normu. Psychopatií ozančujeme povahové odchylky těžšího a trvalého rázu, mající nepříznivý vliv na sociální adaptaci.
- psychóza - duševní nemoc, choromyslnost. Péče o psychotické dítě je výhradně lékařskou záležitostí, nelze upravovat ani usměrňovat ve vyučovacím procesu.
Q
R
- RA - rodinná anamnéza
- racionální - rozumový, rozumem chápaný a odůvodněný, vycházející z rozumové úvahy
- reedukace - převýchova, souhrn speciáoních postupů, kterými se zlepšuje a zdokonaluje v postižených oblastech edukace - výchova
- regrese - ústup, návrat na nižší stupeň vývoje. V psychologii /případně pedagogice/ znamená případ nepřiměřené reakce, kdy např. dospělí jedná jako dítě apod.
- represe - potlačení, zabránění, omezení
- represivní - potlačující, zabraňující, omezující
- retardace - zpomalení, váznutí, zpoždění, zaostávání, nař. rozvoje duševního života vlivem mozkových chorob, úrazů, nevhodného prostředí aj.
- reverzibilní - zvratný, vracející se
- rezidium - zbytek
- rezistence - odolnost
- rigidita - tuhost, nepoddajnost
- rinolálie - patologicky změněná /snížená n. zvýšená/ nosovost, čímž se řeč stává zvukově nápadnou
- RMO - raná mozková obrna; ekv. RMDO - raná dětská mozková obrna; DMO - dětská mozková obrna. Porucha řízení hybnosti a jiných centrálních funkcí z postižení mozku v nejrannějším dětství. Příčiny RMO jsou buď prenatální nebo perinatální /převážně asfyxie/, dále abnormální porody, raně postnatální. Jinou etiologickou skupinou jsou nedonošené děti a přenošené děti s nedostatečnou saturací /nasycením/ kyslíku v krvi.
- rotacismus - porucha výslovnosti hlásky -r-
- rotacismus Bohemicus - porucha výslovnosti hlásky -ř-
- rotacismus velární - zadopatrová, měkkopatrová výslovnost hlásky -r-
S
- SAS - sluchová analýza a syntéza
- senzitivita - vnímavost, citlivost, schopnost vnímat citové a smyslové podněty
- senzibilní - citlivý, citový, vnímavý
- senzorický - smyslový, zasahující smysly, podněcující činnost smyslových orgánů
- sigmatismus - vadné vyslovování sykavých hlásek /sykavek/, šišlavost
- simplexní - jednoduchý
- simulace - vědomé předstírání příznaků nemoci apod.
- sinistrolateralita - levostrannost, nejčastějo používané jako levorukost. Dextrolateralita - pravostrannost
- socializace - proces společenské kultivace člověka
- somatický - týkající se tělesného vývoje
- spontaneita - samovolné, vnějšími okolnostmi neovlivnitelné chování, samovolnost, dobrovolnost
- stenický - spokojený, dobře laděný
- stimulace - podněcování, vzpružený, povzbuzující činnost
- sub - v cizích slovech značí pod - dole, dolní, níže
- super - předpona v cizích slovech značí nadměrnost, přehnanost co do množství nebo jakosti
- susp. - suspektní, podezřelý, pravděpodobný
- SVPU - specifické vývojové poruchy učení
T
- tachypsychický- chorobně zrychlený, překotná duševní aktivita
- taktilní- dotykový nebo také hmatový
- temperament- souhrn psychických vlastností, které určují rychlost průběhu duševního dění a jednání člověka. V podstatě některé faktory výchovy mohou měnit projevy temperamentu, existují však prokazatelné vrozené dispozice pro temperament,které v průběhu vývoje se jen obtížně přetvářejí ve vlastnosti opačné. Existuje několik teorií temperamentu a typologií.
- tenze -tlak, napětí, nelibá emoce
- tomulus sermonis - brebtavost, porucha řeči vyznačující se především rychlým tempem s následným komolením slov
- tonus - napětí (např. svalstva)
- tonzilektomie - vypětí krčních mandlí
- tonzily - krční mandle
- torpidní - ztrnulý, ztuhlý, netečný
- trauma - čili rána nebo úraz. Je to každý nežádoucí a nečekaný násilný zásah do organismu z vnějšku.
- tréma - je stav úzkosti podmíněný strachem z posouzení druhými lidmi. Při trémě je utlumena schopnost přesně logicky myslet a jednat, slábne sebeovládání a snižuje se výkon.
- tremor - třes, chvění
U
V
- vegetace adenoidní - zbytnění nosohltanové mandle
- vox sibilans - šeptané slovo při vyšetřování sluchu, řeči
- V.S. - pravděpodobně
W
|