|
Slovníček pojmů z oblasti výchovného poradenstvíSlovníček pojmů
A
- a - předpona sporová označující existenci něčeho, např. alogický
- ambi - dvojaký
- aberace - odchylka, úchylka od normálního stavu
- abreakce - uvolnění vnitřního napětí, odreagování
- absence - 1. malý epileptický záchvat; 2. nepřítomnost něčeho
- abstrakce - myšlenkový proces vytváření obecného pojmu
- abulie - zánik, ztráta vůle, chorobná nerozhodnost (při duševních chorobách)
- abúzus - zneužití, nadměrné používání (alkoholu, léků, aj.)
- adaptabilita - schopnost přizpůsobení organismu zevním změněným podmínkám. Zhoršená adaptabilita může být obecnější charakteristikou osobnosti.
- adaptace - přizpůsobení, nejčastěji používané "adaptace na vyšetření", má vliv a ovlivňuje výsledky
- adekvátní - přiměřený, shodný, plně odpovídající něčemu
- adenotomie- odstranění zbytnělé nosní mandle
- adolescenece - dospívání, mládí, stupnice: prepuberta - puberta - adolescence
- afázie - ztráta schoponsti mluvit nebo rozumět řeči, vzniká následkem poškození mozkové kůry
- afekt - a/ forma emocionálního projevu (silný, bouřlivý, náhlý, krátkodobě probíhající), b/ ekvivalent emoce
- afektivita - citovost, vnímavost vůči podnětům vyvolávající city a emoce. Může být zvýšená nebo snížená.
- afektivní dráždivost - zvýšená pohotovost podléhat faktům
- afektivní útlum - na silný citový podnět vzniká v mozkové kůře ohnisko vzruchu, které útlumově působí na ostatní části mozkové kůry (např. strach ze zkoušky)
- afiliace - potřeba citového kontaktu s druhými, potřeba být jimi emočně přijímán, kladně hodnocen
- afonie - ztráta hlasu, neschopnost hlasitě mluvit
- agramatismus - neschopnost správně používat gramatických tvarů a větné skladby
- agravace - vědomé a úmyslné zveličování příznaků choroby (defektu)
- akceptace - přijímání, schvalování
- aktivizace - zesílení činnosti, uvedení v činnost, obnovení činnosti
- akutní - prudce, rychle probíhající
- aktuální - právě probíhající
- alexie - ztráta naučené schopnosti číst (při afázii)
- altruistický - (postoj) nezištný a laskavý vztah k druhému člověku nebo lidem, nesobeckost
- ambice - ctižádost, úsilí vyniknout, životní plány
- ambiciózní - ctižádostivý, usilující vyniknout
- ambidextr - ten, kdo je schopen používat obě ruce stejně obratně
- ambivalence - dvojakost předtav nebo pocitů, současný vztah lásky i nenávisti k někomu. Současné prožívání protikladných pocitů.
- amence - zmatenost, pomatenost
- amnézie - časově ohraničená ztráta paměti. Příčinou mohou být poruchy vědomí všeho druhu (např. epilepcie, hysterie, otřes mozku, opojení alkoholické, apod.)
- analogie - shoda, obdoba, podoba, druh úsudku o shodě jevů na základě shody některých jejích vlastností
- analýza - rozklad, rozebrání složitějšího na jdenodušší (rozklad slov na hlásky)
- anamnéza - patří mezi diagnostické metody;. O.A. - osobní anamnéza, zkoumavý vypovídá sám o sobě a o svém dosavadním životě. Při vyšetřování dětí většinu těchto údajů uvádějí rodiče. Ve vyšším věku je možná konfrontace se subjektem. Dále se anamnestická data shromažďují od jiných osob; R.A. - údaje o rodině a příbuzných, rodinná anamnéza
- anomálie - nepravidelnost, odchylka od pravidla
- anomálie vývojová - odchylka menšího stupně týkající se tvarů nebo funkce
- anorexie - nechutenství
- anorexie mentální - hubnutí psychogenní
- antisociální chování - je označení pro rozličná jednání, která jsou podle norem dané společenosti považována za nesprávná, avšak která ještě nejsou trestná. Jsou to např. lži, pračky, podvody a výtržnosti menšího významu
- anxiózní - úzkostný
- apatie - nevšímavost, lhostejnost k vnitřnímu i vnějšímu dění (ať příjemnému nebo nepříjemnému) k povinnostem. U dění může být apatie za jistých okolností i záměrná, např. ze vzdoru, vyprovokovaná nevhodným výchovným působením, jinak nechtěná apatie je vážným problémem pedagogickým i lékařským.
- apraxie - nedostatek nebo ztráta schopnosti vykonat určité úkony v denním životě obvyklé
- aprosexie - nemožnost koncentrace (neurózy, deprese, stavy po otřesu mozku, různé organické poruchy a pod.)
- artikulace - vyslovování, článkováýní hlásek
- ascendentní - stoupající, vzestupný ascendentní průběh adaptace - zlapšující se
- asfyxie - dušení z nedostatku kyslíku (významné při lehkých dětských ancifalopatiích LDE, LMD)
- asimilace - připodobňování hlásek
- asociace - sdružování psychických představ. Víceméně trvaké spojení mezi dvěma nebo více psychickými obsahy (pojmy, představami), jehož základem je dočasný nervový spoj. Existence takového spojení je základem toho, že opětovné vyvolání jednoho z psychických zážitků za určitých podmínek má za následek objevení se druhého nebo jiných s ním spojených psychických zážitků.
- asociální chování - takové, které neodpovídá společenské morálce a jejím normám, ale nedosahuje ještě intenzity ničení hodnot. Je orientováno ve svých důsledcích proti osobě původce,který se těmito projevy vylučuje ze společnosti, nevystupuje ještě proti ní.
- aspirace - snaha po vyniknutí nebo uplatnění, úsilí o získání něčeho nebo dosažení něčeho. Cíle, výkony, kterých touží jedinec dosáhnout
- astenie - slabost tělesná
- astenický - slabý, malátný, ochablý, (štíhlý typ)
- astenická osobnost - člověk přehnaně vnímavý, nesmělý, ostýchavý, bázlivý, nerozhodný, pochybovačný apod.
- ataxie - nesoulad pohybu, porucha hybnosti
- atonie - ochablost, snížení normálního napětí
- audiogram - grafický záznam stavu sluchu při audiometrickém vyšetření
- audiometr - elektroakustický přístroj k vyšetření sluchu; audiometrie - vyšetřovací metoda
- autistická reakce - je útěk od zraňujícího zážitku do denního snění a fantazie
- autistické myšlení - je takové myšlení, jehož obsahem jsou fantazie, které nemají vztah ke skutečnosti. Nedbá na logiku, nebere si poučení ze zkušenosti, často se značně liší od reálných možností. Většinou se přemýšlí o nesplnitelných přáních. Ve slabší intenzitě poměrně častá forma myšlení uzavřených jedinců v dospívání.
- autistický - mlčenlivý, nereagující, zahleděný
B
- bagatelizace - zlehčování, zmírňování, oslabení reaktivního emočního stavu
- balbuties - koktavost, neuróza řeči, při níž je plynulost řeči porušována křečovitými stahy artikulačního svalstva, které mohou být škubavé (forma klonická) nebo napínavé (forma tonická), často se vyskytuje kombinace dvou forem
- betacismus - vada výslovnosti hlásky - b -
- brady - z řeského bradys - pomalý, zdlouhavý, lenivý
- bradypsychismus - zpomalení celkového tempa duševní činnosti, pomalá duševní reaktivita
- breptavost - /tumultus sermonis/ - porucha řeči vyznačující se rychlým tempem s následným komolením slov
C
- cannabismus - toxikomanie, požívání hašiše
- CNS - centrální nervová soustava
D
- debilita - slabost, zaostalost duševní, rozumová, slabomyslnost
- degenerace -zvrhnutí, vývojový ústup
- deltacismus - nesprávná výslovnost hlásky - d -
- demence - úbytek nebo ztráta již získaných rozumových schopností (úraz, nemoc)
- depistáž - cílené vyhledávání postižených nebo ohrožených dětí
- depravace - zvrácenost, mravní úpadek, zpustlost, změna k horšímu
- deprese - duševní stav charakterizovaý smutnou, sklíčenou náladou a celkovým utlumením, zpomalením téměř všech duševních i tělesných procesů. Může dýt kritické při zkoušení, je třeba pátrat po příčinách, zvláště jedná-li se o dlouhodobý jev (pro dětský věk netypické)
- deprivace - strádání
- deprivace psychická - nedostatek kladných citových senzorických, sociálních podnětů v ranném dětství. Má rozhodující vliv na citový život individua a všechny jeho citové vztahy.
- des - ve složených cizích slovech značí opak nebo zrušení toho, co znamená základní slovo (desenzibilace - odstaňování přecitlivělosti)
- descendentní - sestupný, sestupující descendentní adaptace - zhoršující se
- deteriorace - úbytek, ztráta
- deteriorace paměti - (eventuelně jiných schopností) tj. patický úbytek paměťových schopností organického původu zpravidla postupující a nezvratný nebo zvratný jen částečně. Bývá součástí demence.
- determinace - ovlivnění ve smyslu zásadního určení
- dezintegrace osobnosti - narušení stálosti osobnosti v čase a její odolnost vůči rušivým podnětům, rozpolcení
- diference - rozdíl, různost (rozlišování hlásek)
- dificilní - nesnadný, obtížný, nesnadno uskutečnitelný
- dificilní chování - lehčí poruchy chování
- dis - předpona cizích slov značící roz - opak, zápor, např. disharmonický - neshoda, nelibozvučný
- disharmonický - nesouladný, nerovnoměrný
- dismulace - zatajování, zastírání, zapírání, příznaků choroby, případně určitého chování. Simulace - předstírání
- diskrepance - nepoměr, nesoulad, nesouhlas, rozpor, podstatný rozdíl
- dispozice - tendence, předpoklad k určitému chování, zahrnuje rysy, schopnosti, vlastnosti, návyky a pod.
- DK - dolní končetina
- DMO - dětská mozková obrna
- dominance - sklon ovládat druhé, opakem je submise
- dominantní - a/ převládající, b/ sebevědomý, přikazující, prosazující svá stanoviska silou
- DPA - dětská psychiatrická ambulance
- DPL - dětská psychiatrická léčebna
- dys - předpona značící obtížnost, poruchu, vadnost, často dává slovu záporný význam
- dysartrie - porucha koordinace mluvního výkonu - artikulace, příčinou je porucha na některé části motorického analyzátoru
- dysfázie - vývojová nemluvnost(dříve alálie)
- dysfonie - hlasová porucha (dětská chraptivost). Vzniká následkem hlasového přepínání
- dysfunkce - poškozená, porušená činnost
- dysgrafie - vývojová porucha psaníoslabená schopnost pro psaní
- dyskalkulie - strukturální porucha matematických schopností
- dyslálie - vada výslovnosti - patlavost
- dyslálie multiplex - mnohočetná patlavost, která postihuje většinu hlásek spolu s redukcí hláskových skupin
- dyslexie - vývojová porucha čtení, oslabená schopnost pro čtení
- dysortografie, dysgrafie - zvláštní porucha psaní, která často bývá s dyslexií sdružena
- dyslogie - nelogičnost mluvního projevu. Vyskytuje se jako symptom některých duševních chorob
- dysortografie - oslabená schopnost zvládnout gramatické formy při psaní
E
- echolálie - bezděčné mimovolní opakování slyšených koncových slabik, slov, mluvních taktů, celých vět pronášených druhou osobou
- eklampsie - závažná komplikace v těhotenství, projevující se hlavě křečemi
- emoce - city, afekty, často jsou chápány jako ekvivalenty
- emoční labilita - je charakterizována emočními stavy rychle vznikajícími i na slabé podněty. Emoční stavy se však rychle tlumí a střídají. Může se vyskytovat při organickém poškození centrální nervové soustavy u hysterických osob
- empatie - v cítění, schpnost odhadu aktuálních prožitků druhých osob. Může být vysoká nebo nízká
- empirie - zkušenost
- encefalopatie - je souhrnné označení pro veškeré choroby mozku
- endogenní - vnitřní, vyvolaný z vnitřních příčin organismu
- enkopréza - nedržení stolice. Ve vyšším (školním) věku může být příznakem neurózy, jindy schválností - protestní reakce, avšak může mít i organickou příčinu
- enuréza - je bezděčné pomočování častěji noční než denní. Nejčastější příčinou bývají poruchy ústřední ervové soustavy, jindy poruchy močového ústrojí, regulace vody, popřípadě i noční epil. záchvat
- EPI - epilepsie, epileptický
- epilepsie - vážné psychické onemocnění vyznačené často opakováním záchvatů s bezvědomím, pořípadě s křečemi bez zřetelné příčiny. Léčení je záležitostí psychiatrickou. Pedagogog by měl věnovat pozornost stavům zahledění, výskytu neúčelných pohybů a upozornit na ně
- eretický - vzrušený, chorobně nervově dráždivý
- etiologie - nauka o příčinách, které mohou vyvolat v organismu chorobné jevy a úchylky. Tyto příčiny jsou velmi četné a jsou buď zevní nebo vnitřní. Někdy se obojí kombinují.
- euforie - dobrá pohoda, rozjařenost
- exces - výstřelek , nemírnost, vybočení mezí
- excitace - vzrušení, podráždění
- exogenní - vnější, zevního původu, přeneseně v psychologii i padagogii vnější vlicy, vlivy prostředí
- explorace - je metoda individuálníko hlinického rozhovoru, která mí za úkol odhalit nebo blíže osvětlit příčiny a stavu nebo výkonu jedince, jejich pozadí a pod.
- explorovaný - vyšetřovaný
- extrovert - je člověk, který zaměřuje svoji psychickou energii na vnější svět, na vnější objekty a činnost. Je otevřený vůči okolí, ochotný, bezstarostný, důvěřivý. Dovede se snadno orientovat v různých situacích, snadno navazuje vztahy s lidmi, je společenský. Opakem je introvert.
F
- facilitace - usnadnění
- fenotyp - typ získaný v průběhu individuálního vývoje (např. fenotypický pravák - tj. jevící se jako pravoruký). Viz genotyp.
- fissura - rozštěp
- fixace - upevnění, ustálení, ulpění
- flexibilita - ohebnost
- fluktace pozornosti - je periodické střídání oslaení a zesílení pozornosti, tj. odklon a návrat k témuž objektu
- fobie - neodůvodněná obava z nějaké, často velmi specifické věci nebo situace. Např. ze zvířat - zoofobie.
- foném - hláska, která má rozlišovací funkci
- fonematický sluch - sluch na vnímání řeči a jejich hlásek
- foniatr - odborný lékař, zabývající se poruchami hlasu, řeči a sluchu a jejich léčením
- foniatrie - lékařský obor
- frenulotomie - protětí jazykové uzdičky
- frustrace - zmarnění, zmaření. Vyjadřuje zvláštní situaci, v níž se nachází motivované individuum, jež směřuje k určitému cíli, ale jehož cílené aktivity jsou přitom nějakou překážkou blokovány. Moderní psychologie zdůraznila a potvrdila velký význam frustrace, zvláště frustrace některých životních potřeb člověka, které se často stávají základem takových reakcí, jako je agresivita, hostilita, deprese a pod.
- frustrační tolerance - míra odolnosti individua vůči frustraci
- fyziologický - normální, přirozený
G
- gammacismus - vadná výslovnost hlásky -g-
- genotyp - původní, vrozený typ, souhrn dědičných znaků. Protikladem je tzv. fenotyp.
- generalizace - zevšeobecnění, získání obecných pojmů a zákonitotí vyloučením společenských podstatných znaků z jednotlivých případů.
|