| Přihlásit |     | Nápověda |    

Slovníček pojmů z oblasti výchovného poradenství

Slovníček pojmů


 

A

  • a - předpona sporová označující existenci něčeho, např. alogický
  • ambi - dvojaký
  • aberace - odchylka, úchylka od normálního stavu
  • abreakce - uvolnění vnitřního napětí, odreagování
  • absence - 1. malý epileptický záchvat; 2. nepřítomnost něčeho
  • abstrakce - myšlenkový proces vytváření obecného pojmu
  • abulie - zánik, ztráta vůle, chorobná nerozhodnost (při duševních chorobách)
  • abúzus - zneužití, nadměrné používání (alkoholu, léků, aj.)
  • adaptabilita - schopnost přizpůsobení organismu zevním změněným podmínkám. Zhoršená adaptabilita může být obecnější charakteristikou osobnosti.
  • adaptace - přizpůsobení, nejčastěji používané "adaptace na vyšetření", má vliv a ovlivňuje výsledky
  • adekvátní - přiměřený, shodný, plně odpovídající něčemu
  • adenotomie- odstranění zbytnělé nosní mandle
  • adolescenece - dospívání, mládí, stupnice: prepuberta - puberta - adolescence
  • afázie - ztráta schoponsti mluvit nebo rozumět řeči, vzniká následkem poškození mozkové kůry
  • afekt - a/ forma emocionálního projevu (silný, bouřlivý, náhlý, krátkodobě probíhající), b/ ekvivalent emoce
  • afektivita - citovost, vnímavost vůči podnětům vyvolávající city a emoce. Může být zvýšená nebo snížená.
  • afektivní dráždivost - zvýšená pohotovost podléhat faktům
  • afektivní útlum - na silný citový podnět vzniká v mozkové kůře ohnisko vzruchu, které útlumově působí na ostatní části mozkové kůry (např. strach ze zkoušky)
  • afiliace - potřeba citového kontaktu s druhými, potřeba být jimi emočně přijímán, kladně hodnocen
  • afonie - ztráta hlasu, neschopnost hlasitě mluvit
  • agramatismus - neschopnost správně používat gramatických tvarů a větné skladby
  • agravace - vědomé a úmyslné zveličování příznaků choroby (defektu)
  • akceptace - přijímání, schvalování
  • aktivizace - zesílení činnosti, uvedení v činnost, obnovení činnosti
  • akutní - prudce, rychle probíhající
  • aktuální - právě probíhající
  • alexie - ztráta naučené schopnosti číst (při afázii)
  • altruistický - (postoj) nezištný a laskavý vztah k druhému člověku nebo lidem, nesobeckost
  • ambice - ctižádost, úsilí vyniknout, životní plány
  • ambiciózní - ctižádostivý, usilující vyniknout
  • ambidextr - ten, kdo je schopen používat obě ruce stejně obratně
  • ambivalence - dvojakost předtav nebo pocitů, současný vztah lásky i nenávisti k někomu. Současné prožívání protikladných pocitů.
  • amence - zmatenost, pomatenost
  • amnézie - časově ohraničená ztráta paměti. Příčinou mohou být poruchy vědomí všeho druhu (např. epilepcie, hysterie, otřes mozku, opojení alkoholické, apod.)
  • analogie - shoda, obdoba, podoba, druh úsudku o shodě jevů na základě shody některých jejích vlastností
  • analýza - rozklad, rozebrání složitějšího na jdenodušší (rozklad slov na hlásky)
  • anamnéza - patří mezi diagnostické metody;. O.A. - osobní anamnéza, zkoumavý vypovídá sám o sobě a o svém dosavadním životě. Při vyšetřování dětí většinu těchto údajů uvádějí rodiče. Ve vyšším věku je možná konfrontace se subjektem. Dále se anamnestická data shromažďují od jiných osob; R.A. - údaje o rodině a příbuzných, rodinná anamnéza
  • anomálie - nepravidelnost, odchylka od pravidla
  • anomálie vývojová - odchylka menšího stupně týkající se tvarů nebo funkce
  • anorexie - nechutenství
  • anorexie mentální - hubnutí psychogenní
  • antisociální chování - je označení pro rozličná jednání, která jsou podle norem dané společenosti považována za nesprávná, avšak která ještě nejsou trestná. Jsou to např. lži, pračky, podvody a výtržnosti menšího významu
  • anxiózní - úzkostný
  • apatie - nevšímavost, lhostejnost k vnitřnímu i vnějšímu dění (ať příjemnému nebo nepříjemnému) k povinnostem. U dění může být apatie za jistých okolností i záměrná, např. ze vzdoru, vyprovokovaná nevhodným výchovným působením, jinak nechtěná apatie je vážným problémem pedagogickým i lékařským.
  • apraxie - nedostatek nebo ztráta schopnosti vykonat určité úkony v denním životě obvyklé
  • aprosexie - nemožnost koncentrace (neurózy, deprese, stavy po otřesu mozku, různé organické poruchy a pod.)
  • artikulace - vyslovování, článkováýní hlásek
  • ascendentní - stoupající, vzestupný ascendentní průběh adaptace - zlapšující se
  • asfyxie - dušení z nedostatku kyslíku (významné při lehkých dětských ancifalopatiích LDE, LMD)
  • asimilace - připodobňování hlásek
  • asociace - sdružování psychických představ. Víceméně trvaké spojení mezi dvěma nebo více psychickými obsahy (pojmy, představami), jehož základem je dočasný nervový spoj. Existence takového spojení je základem toho, že opětovné vyvolání jednoho z psychických zážitků za určitých podmínek má za následek objevení se druhého nebo jiných s ním spojených psychických zážitků.
  • asociální chování - takové, které neodpovídá společenské morálce a jejím normám, ale nedosahuje ještě intenzity ničení hodnot. Je orientováno ve svých důsledcích proti osobě původce,který se těmito projevy vylučuje ze společnosti, nevystupuje ještě proti ní.
  • aspirace - snaha po vyniknutí nebo uplatnění, úsilí o získání něčeho nebo dosažení něčeho. Cíle, výkony, kterých touží jedinec dosáhnout
  • astenie - slabost tělesná
  • astenický - slabý, malátný, ochablý, (štíhlý typ)
  • astenická osobnost - člověk přehnaně vnímavý, nesmělý, ostýchavý, bázlivý, nerozhodný, pochybovačný apod.
  • ataxie - nesoulad pohybu, porucha hybnosti
  • atonie - ochablost, snížení normálního napětí
  • audiogram - grafický záznam stavu sluchu při audiometrickém vyšetření
  • audiometr - elektroakustický přístroj k vyšetření sluchu; audiometrie - vyšetřovací metoda
  • autistická reakce - je útěk od zraňujícího zážitku do denního snění a fantazie
  • autistické myšlení - je takové myšlení, jehož obsahem jsou fantazie, které nemají vztah ke skutečnosti. Nedbá na logiku, nebere si poučení ze zkušenosti, často se značně liší od reálných možností. Většinou se přemýšlí o nesplnitelných přáních. Ve slabší intenzitě poměrně častá forma myšlení uzavřených jedinců v dospívání.
  • autistický - mlčenlivý, nereagující, zahleděný

B

 

  • bagatelizace - zlehčování, zmírňování, oslabení reaktivního emočního stavu
  • balbuties - koktavost, neuróza řeči, při níž je plynulost řeči porušována křečovitými stahy artikulačního svalstva, které mohou být škubavé (forma klonická) nebo napínavé (forma tonická), často se vyskytuje kombinace dvou forem
  • betacismus - vada výslovnosti hlásky - b -
  • brady - z řeského bradys - pomalý, zdlouhavý, lenivý
  • bradypsychismus - zpomalení celkového tempa duševní činnosti, pomalá duševní reaktivita
  • breptavost - /tumultus sermonis/ - porucha řeči vyznačující se rychlým tempem s následným komolením slov

C

 

  • cannabismus - toxikomanie, požívání hašiše
  • CNS - centrální nervová soustava

D

 

  • debilita - slabost, zaostalost duševní, rozumová, slabomyslnost
  • degenerace -zvrhnutí, vývojový ústup
  • deltacismus - nesprávná výslovnost hlásky - d -
  • demence - úbytek nebo ztráta již získaných rozumových schopností (úraz, nemoc)
  • depistáž - cílené vyhledávání postižených nebo ohrožených dětí
  • depravace - zvrácenost, mravní úpadek, zpustlost, změna k horšímu
  • deprese - duševní stav charakterizovaý smutnou, sklíčenou náladou a celkovým utlumením, zpomalením téměř všech duševních i tělesných procesů. Může dýt kritické při zkoušení, je třeba pátrat po příčinách, zvláště jedná-li se o dlouhodobý jev (pro dětský věk netypické)
  • deprivace - strádání
  • deprivace psychická - nedostatek kladných citových senzorických, sociálních podnětů v ranném dětství. Má rozhodující vliv na citový život individua a všechny jeho citové vztahy.
  • des - ve složených cizích slovech značí opak nebo zrušení toho, co znamená základní slovo (desenzibilace - odstaňování přecitlivělosti)
  • descendentní - sestupný, sestupující descendentní adaptace - zhoršující se
  • deteriorace - úbytek, ztráta
  • deteriorace paměti - (eventuelně jiných schopností) tj. patický úbytek paměťových schopností organického původu zpravidla postupující a nezvratný nebo zvratný jen částečně. Bývá součástí demence.
  • determinace - ovlivnění ve smyslu zásadního určení
  • dezintegrace osobnosti - narušení stálosti osobnosti v čase a její odolnost vůči rušivým podnětům, rozpolcení
  • diference - rozdíl, různost (rozlišování hlásek)
  • dificilní - nesnadný, obtížný, nesnadno uskutečnitelný
  • dificilní chování - lehčí poruchy chování
  • dis - předpona cizích slov značící roz - opak, zápor, např. disharmonický - neshoda, nelibozvučný
  • disharmonický - nesouladný, nerovnoměrný
  • dismulace - zatajování, zastírání, zapírání, příznaků choroby, případně určitého chování. Simulace - předstírání
  • diskrepance - nepoměr, nesoulad, nesouhlas, rozpor, podstatný rozdíl
  • dispozice - tendence, předpoklad k určitému chování, zahrnuje rysy, schopnosti, vlastnosti, návyky a pod.
  • DK - dolní končetina
  • DMO - dětská mozková obrna
  • dominance - sklon ovládat druhé, opakem je submise
  • dominantní - a/ převládající, b/ sebevědomý, přikazující, prosazující svá stanoviska silou
  • DPA - dětská psychiatrická ambulance
  • DPL - dětská psychiatrická léčebna
  • dys - předpona značící obtížnost, poruchu, vadnost, často dává slovu záporný význam
  • dysartrie - porucha koordinace mluvního výkonu - artikulace, příčinou je porucha na některé části motorického analyzátoru
  • dysfázie - vývojová nemluvnost(dříve alálie)
  • dysfonie - hlasová porucha (dětská chraptivost). Vzniká následkem hlasového přepínání
  • dysfunkce - poškozená, porušená činnost
  • dysgrafie - vývojová porucha psaníoslabená schopnost pro psaní
  • dyskalkulie - strukturální porucha matematických schopností
  • dyslálie - vada výslovnosti - patlavost
  • dyslálie multiplex - mnohočetná patlavost, která postihuje většinu hlásek spolu s redukcí hláskových skupin
  • dyslexie - vývojová porucha čtení, oslabená schopnost pro čtení
  • dysortografie, dysgrafie - zvláštní porucha psaní, která často bývá s dyslexií sdružena
  • dyslogie - nelogičnost mluvního projevu. Vyskytuje se jako symptom některých duševních chorob
  • dysortografie - oslabená schopnost zvládnout gramatické formy při psaní

E

 

  • echolálie - bezděčné mimovolní opakování slyšených koncových slabik, slov, mluvních taktů, celých vět pronášených druhou osobou
  • eklampsie - závažná komplikace v těhotenství, projevující se hlavě křečemi
  • emoce - city, afekty, často jsou chápány jako ekvivalenty
  • emoční labilita - je charakterizována emočními stavy rychle vznikajícími i na slabé podněty. Emoční stavy se však rychle tlumí a střídají. Může se vyskytovat při organickém poškození centrální nervové soustavy u hysterických osob
  • empatie - v cítění, schpnost odhadu aktuálních prožitků druhých osob. Může být vysoká nebo nízká
  • empirie - zkušenost
  • encefalopatie - je souhrnné označení pro veškeré choroby mozku
  • endogenní - vnitřní, vyvolaný z vnitřních příčin organismu
  • enkopréza - nedržení stolice. Ve vyšším (školním) věku může být příznakem neurózy, jindy schválností - protestní reakce, avšak může mít i organickou příčinu
  • enuréza - je bezděčné pomočování častěji noční než denní. Nejčastější příčinou bývají poruchy ústřední ervové soustavy, jindy poruchy močového ústrojí, regulace vody, popřípadě i noční epil. záchvat
  • EPI - epilepsie, epileptický
  • epilepsie - vážné psychické onemocnění vyznačené často opakováním záchvatů s bezvědomím, pořípadě s křečemi bez zřetelné příčiny. Léčení je záležitostí psychiatrickou. Pedagogog by měl věnovat pozornost stavům zahledění, výskytu neúčelných pohybů a upozornit na ně
  • eretický - vzrušený, chorobně nervově dráždivý
  • etiologie - nauka o příčinách, které mohou vyvolat v organismu chorobné jevy a úchylky. Tyto příčiny jsou velmi četné a jsou buď zevní nebo vnitřní. Někdy se obojí kombinují.
  • euforie - dobrá pohoda, rozjařenost
  • exces - výstřelek , nemírnost, vybočení mezí
  • excitace - vzrušení, podráždění
  • exogenní - vnější, zevního původu, přeneseně v psychologii i padagogii vnější vlicy, vlivy prostředí
  • explorace - je metoda individuálníko hlinického rozhovoru, která mí za úkol odhalit nebo blíže osvětlit příčiny a stavu nebo výkonu jedince, jejich pozadí a pod.
  • explorovaný - vyšetřovaný
  • extrovert - je člověk, který zaměřuje svoji psychickou energii na vnější svět, na vnější objekty a činnost. Je otevřený vůči okolí, ochotný, bezstarostný, důvěřivý. Dovede se snadno orientovat v různých situacích, snadno navazuje vztahy s lidmi, je společenský. Opakem je introvert.

F

 

  • facilitace - usnadnění
  • fenotyp - typ získaný v průběhu individuálního vývoje (např. fenotypický pravák - tj. jevící se jako pravoruký). Viz genotyp.
  • fissura - rozštěp
  • fixace - upevnění, ustálení, ulpění
  • flexibilita - ohebnost
  • fluktace pozornosti - je periodické střídání oslaení a zesílení pozornosti, tj. odklon a návrat k témuž objektu
  • fobie - neodůvodněná obava z nějaké, často velmi specifické věci nebo situace. Např. ze zvířat - zoofobie.
  • foném - hláska, která má rozlišovací funkci
  • fonematický sluch - sluch na vnímání řeči a jejich hlásek
  • foniatr - odborný lékař, zabývající se poruchami hlasu, řeči a sluchu a jejich léčením
  • foniatrie - lékařský obor
  • frenulotomie - protětí jazykové uzdičky
  • frustrace - zmarnění, zmaření. Vyjadřuje zvláštní situaci, v níž se nachází motivované individuum, jež směřuje k určitému cíli, ale jehož cílené aktivity jsou přitom nějakou překážkou blokovány. Moderní psychologie zdůraznila a potvrdila velký význam frustrace, zvláště frustrace některých životních potřeb člověka, které se často stávají základem takových reakcí, jako je agresivita, hostilita, deprese a pod.
  • frustrační tolerance - míra odolnosti individua vůči frustraci
  • fyziologický - normální, přirozený

G

 

  • gammacismus - vadná výslovnost hlásky -g-
  • genotyp - původní, vrozený typ, souhrn dědičných znaků. Protikladem je tzv. fenotyp.
  • generalizace - zevšeobecnění, získání obecných pojmů a zákonitotí vyloučením společenských podstatných znaků z jednotlivých případů.

 

 
Copyright © 2005 Internet Pb s.r.o. Všechna práva vyhrazena