Noc s ANDERSENEM 2008 Noc s Andersenem
Letos již potřetí jsme se sešli, abychom ve škole prožili Noc s Andersenem naplněný kvízy, hádankami, četbou, hrami, dobrodružstvím i legrací. Mladší žáci se zaměřili na dílo spisovatele Karla Čapka. Hráli si a soutěžili v duchu jeho knihy Devatero pohádek. Nejvíce je zaujala Pohádka pošťácká. V roli malých skřítků rozlišovali psaníčka smutná a veselá, povídali si o dopisech a také je psali. Jako poštovní doručovatelé překonávali nástrahy při doručování dopisů a k tomu si ještě vesele zazpívali píseň Jede, jede poštovský panáček. Ve školní družině vyrobili z papíru poštovní vůz i s koňským spřežením. Za zvuků poštovní trubky vyrazilido ulic, aby svá psaníčka s pozdravem z Noci s Andersenem doručili na správné adresy některých obecnických občanů. Ve funkci pošťáků se osvědčili, protože nezabloudili a všechny adresy našli (možná jim pomohlo, že si na cestu svítili lampiony). V jejich činnosti jim vydatně pomáhaly dívky z 8. a 9. třídy. Starší děti se přenesly do pravěku. I tady se nejdříve luštilo, až se mozkové závity zavařovaly. Šlo totiž o to, kdo bude stát v čele celé tlupy. Hrdinové knih Eduarda Štorcha ožívaly před našima očima. Tlupa pravěkých lidí, Mamutů, pod vedením nejstatečnějšího a nejchytřejšího náčelníka (Ivanky zvané Myška) si zařídila svoji jeskyni a vyzdobila ji nástěnnými malbami i kožešinami. Nechyběla ani venuše z hlíny. Stateční lovci si vyrobili z pazourků zbraně a ozdobili se symboly odvahy – náhrdelníky z vlčích zubů i orlími pery. Ženy vyráběly obleky z kůží a misky z hlíny, sbíraly plody, drtily obilí pomocí kamenů a připravovaly ozdoby z mušliček a oblázků. Muži nenechali nikoho hladovět a nalovili alepsoň ryby (papírové), zubři totiž utekli a mamuti byli v nedohlednu. Tlupa si zazpívala svoji píseň , kterou si dodávala odvahu, zahnala nebezpečnou smečku vlků (ta se tu toulala ještě ze Zlatého nugetu Bečánova) a s pozdravem, který nelze zachytit slovy (byl hodně pantomimický a zvukový, protože napodoboval mamuta) se uložila do jeskyně k odpočinku. Zasloužila si ho. Všichni jsme si přišli na své a užili si dost legrace. Obdrželi jsme pamětní list a průkazku vzorného čtenáře, protože jsme splnili všechny úkoly a prokázali, že knihy jsou nám opravdu dobrým kamarádem.
|